Lásku ke koním jsem zdědila od mého dědy. Už od malička jsem je měla ráda. V budějcích na náměstí vždy vozili na poníkách. Všichni vodiči už mě tam znali, byla jsem tam známá firma. Dokonce už mě ani nevodili a mohla jsem si poníky vést sama. Jéé to jsem byla důležitá=). Pořádně ke koním jsem se dostala si v první nebo druhé třídě, kdy jsem začala navštěvovat JK Haklovy Dvory, kde jsem jezdila voltiž na malé poničce Darině. Poté co jsem si zlomila ruku jsem tam musela přestat chodit. Začala jsem se věnovat mému dalšímu koníčku a tím jsou psi. Chodila jsem do městského útulku Amira venčit opuštěné pejsky.Chodila jsem tam 4 roky, den co den. Poznala jsem tam kamarádku Sabinu, která chodila i ke koním. Slovo dalo slovo a Sabina mě vzala k nim na stáj. Byla to soukromá stáj na Dobré vodě. Bylo tam 5 velkých koní a 10 poníků. V té době si z útulku vzali mojí oblíbenkyni německou ovčandu Bertu. Obrečela jsem to - venčila jsem jí skoro denně celý rok co byla v útulku. Do útulku jsem přestala chodit a začala jsem se naplno věnovat koním. Bylo to mezi 10-11 lety. Hned jsem si oblíbila poničku Lucinku:

Problém byl v tom, že se o ní starala jiná holka. Lucku jsem jí pořád brala a tak nakonec usoudila, že bude lepší mi jí nechat. O Lucinku jsem se začala starat já a tím začalo naše nerozlučné přátelství. V tu dobu jsem toho o koních moc nevěděla. Vše jsem se postupně učila a Lucinka mi v tom pomáhala. Stáj se měnila a měnila, lidé odcházeli a přicházeli, koně se prodávali a rodili se nová hříbata. My s Lucinkou patřili k nejvytrvalejším. Na stáj jsem vzala aj mojí nynější nej kamarádku Aničku. Když ze stáje odešla aj kamarádka Vev začala jsem se starat o jejího svěřence ČT Roxíka. Byly to moje první zkušenosti s velkým koněm. Roxík byl dříve týraný( viz Roxík). Ze stáje jsme kvůli rozporům s majiteli několikrát odešli. Poprvé to bylo na nedalekou stáj pana Kolafy, kováře, s kterým se člověk opravdu nikdy nenudí. Shodou okolností dělá kováře na Mysletíně. Tam jsem měla nejradši kobylku Bessy, ČT:

¨

Chodili jsme také na stáj do Doubravice, kde jsem se starala o rakouského norika Vanessu z Cilky po Schram. Foto bohužel nemám. Vždy jsme se ovšem vrátili na stáj k Lucince. Natrvalo jsme odešli až poté co tam shořela klubovna a v ní jsme s Aničkou přišli dohromady o věci za 20 000,-. Na této stáji jsme zažili dobré i zlé časy, ale to špatné se zapomíná. Vzpomínáme na spousty zážitků, u kterých se vždy nasmějeme. Lucinku mám pořád ráda a tak za ní čas od času chodím a nosím jí mňamky, které má ráda. V současné době tam mají 2velké koně a 6poníků a 2hříbata.

Začali jsme chodit na stáj v Branišovicích(u Římova). Byla to skvělá stáj s dobrou majitelkou. Jezdila jsem valacha ČT Bonda(viz Bond):

Bobíška jsem si brzo oblíbila i když je to takovej ťuhýk. Trénovali jsme spolu drezuru a parkur. Na "sranda závodech" na dětském dnu jsme spolu byli třetí v drezuře. Zdolali jsme spolu aj 1m:

Byli jsme spolu i na mých prvních veřejných závodech. Jeli jsme drezuru Z1 a parkur ZM. Závody sice nedopadli slavně- v drezuře jsme se neumístili a na parkuru mě Bobeš sundal, ale není důležité vyhrát,ale zůčastnit se,ne??=):

Jak to tak bývá u soukromníku, nikdy jsem neměla jistotu, že se Bobš neprodá. Majitelka otěhotněla a měla neshody s tchánem a tak musel Bond pryč. Je to cca rok co byl prodán k Benešovu u Prahy. Byla jsem se za ním podívat a na jaře pojedu zas.Má se dobře a to je hlavní,ale chybí mi=(.